V esperantu koncovkou -n tvoříme akuzativ (4. pád). Tuto koncovku mohou mít podstatná jména, přídavná jména, osobní zájmena, souvztažná slova (korelativy které končí na -u, -o, -a kaj -e) a příslovce s koncovkou -e, která označují místo. Akuzativ musí být použit v následujících případech:
1. pro ukázání na přímý předmět slovesa. V esperantu to dovoluje měnit slovosled věty beze změny významu.
Ŝi vidas lin. - Ona vidí jeho.
Ŝin vidas li. - Ji vidí on.
Li vidas ŝin. - On vidí ji.
Lin vidas ŝi. - Jej vidí ona.
2. místo časových předložek nebo předložek vyjadřujících míru atd.
Mi dormis dum unu horo. - Mi dormis unu horon. (Spal jsem jednu hodinu.)
En lundo mi vizitos vin. - Lundon mi vizitos vin. (V pondělí Tě navštívím.)
En la 22-a de junio mi venos. - La 22-an de junio mi venos. (22. července přijedu.)
Mi estas je 20-metra distanco de vi. - Mi estas 20 metrojn for de vi. (Jsem 20 metrů od Tebe.)
Li estas je du metroj alta. - Li estas du metrojn alta. (Je dva metry vysoký.)
3. pro vyjádření směru nebo cíle pohybu.
Mi kuras en la arbaro. - Běhám v lese.
Mi kuras en la arbaron. - Běžím do lesa.
Mia amiko iras trans la strato. - Můj přítel jde přes ulici. (na otázku kde?)
Mia amiko iras trans la straton. - Můj přítel jde přes ulici. (na otázku kam?)
Li saltas sur la tablo. - Skáče na stole.
Li saltas sur la tablon. - Skáče na stůl.
Stejně tak po příslovcích, která vyjadřují místo.
Mi estas hejme. - Jsem doma.
Mi iras hejmen. - Jdu domů.
Vi estas tie. - Jsi tam.
Vi kuras tien. - Běžíš tam.
Jsou předložky, které mají dva významy; s prvním pádem (nominativ) označují místo, kde se něco nachází, se čtvrtým pádem (akuzativ) určují cíl, ke kterému se něco pohybuje. Takové předložky jsou: sur-na, sub-pod, en-v/do, apud-vedle, antaŭ-před, malantaŭ-za, post-za, inter-mezi, trans-přes, ekster-mimo, super-nad, ĉirkaŭ-okolo, kontraŭ-proti.
sur la tablo - na stole
sur la tablon - na stůl
sub la domo - pod domem
sub la domon - pod dům
Ale jsou předložky, za kterými se nikdy neužívá akuzativ: al-k, ĝis-až k, de-od, el-z ,da-předložka pro uvození měrné jednotky uváděného množství, pri-o, pro-pro, por-pro, per-s/pomocí, kun-s, sen/bez, je-neurčitá předložka, dum-během, laŭ-dle, malgraŭ-ačkoliv, kaj především ne s: tra-skrz, preter-mimo. Po těchto předložkách se všeobecně používá pouze základní tvar bez -n.
pri la knabo - o tom chlapci
al la urbo - k městu
kun mia amiko - se svým přítelem
Jestliže má podstatné jméno koncovku -n, tehdy také všechna přídavná jména, přivlastňovací zájmena a korelativy (tabulková/souvztažná slova), které se přímo vztahují k podstatnému jménu, také musí mít stejnou koncovku. Koncovka -n je napsaná také za koncovkou množného čísla -j:
Mi aĉetis tiun grandan domon. - Koupil/a jsem ten velký dům.
Mi aĉetis tiujn tri grandajn domojn. - Koupil/a jsem ty tři velké domy.
Mi iras en mian belan domon. - Jdu do svého krásněho domu.
Mi promenis tre longan tempon. - Procházel/a jsem se dlouhou dobu.
Mi promenis kelkajn tagojn. - Procházel/a jsem se několik dní.
Iun belan tagon mi revenos. - Jednoho krásného dne se vrátím.
Buďte pozorní v užívání akuzativu, protože přidání koncovky -n může zcela změnit smysl věty. Rozeberte následující věty:
Mi ŝatas manĝi tion pli ol vi. - Jím to radši než ty.
Mi ŝatas manĝi tion pli ol vin. - Raději jím to než Tebe.
Mi amas ŝin same forte kiel vi. - Miluji ji stejnou silou jako Ty.
Mi amas ŝin same forte kiel vin. - Miluji ji stejou silou jako Tebe.
Vi farbas la domon ruĝan. - Natíráš ten červený dům.
Vi farbas la domon ruĝa. - Natíráš dům a jsi při tom červený (např. námahou).