[ Úvod | Mluvnické termíny | ]

Výslovnost

Esperantská slova se vyslovují zcela pravidelně/foneticky. Každé písmeno se vyslovuje tak, jak se píše.

Abeceda

A B C Ĉ D E F G Ĝ H Ĥ I J Ĵ K L M N O P R S Ŝ T U Ŭ V Z | Celá abeceda

Hlásky

PísmenoVysvětlení zvukuPříklad
A a ami - milovat
E e egala - rovný
I i infano - dítě
O o oro - zlato
U u urbo - město

Souhlásky

PísmenoVysvětlení zvukuPříklad
B b bela - hezký, pěkný
C c celo - cíl
Ĉ č ĉokolado - čokoláda
D d doni - dát
F f facila - jednuduchý, snadný
G g granda - velký
Ĝ ĝui - užít (si)
H h horo - hodina
Ĥ ch ĥoro - sbor, chór
J j juna - mladý
Ĵ ž ĵurnalo - noviny
K k kafo - káva
L l lando - země, stát
M m maro - moře
N n nokto - noc
P p paco - mír
R r rapida - rychlý
S s salti - skákat
Ŝ š ŝipo - loď
T t tago - den
Ŭ u aŭto - auto
V v vivo - život
Z z zebro - zebra

Přízvuk

Přízvuk je vždy na předposlední slabice slova:
vojo , kantado , apud , historio , di , ilia

Dvojhlásky

Zvuk/písmeno "ŭ" použité hned po "a", "e" nebo "o". S a/e/o a doprovodnými souhláskami tvoří jednu slabiku. tedy vyslovíme jak jsme v češtině zvyklí jako "au". Au pak jako "a-u" takzvaně stakato, jak by vyslovil hudebník. Nebo jako brouk Pytlík, když říkal A-UTO.
Pozor tedy na změnu výslovnosti v následujícím příkladě.

to - auto, auto - "a-uto" neexistující slovo