[ Úvod | Mluvnické termíny | ]
Aby bylo možné dobře pochopit základní gramatiku esperanta, je nezbytné znát několik odborných výrazů. Ve spodní části se nachází jejich seznam s krátkými vysvětlivkami. (Vysvětlivky na této stránce nejsou úplné, jejich cílem je dát pouze stručný úvod k odborným výrazům.)
Podstatné jméno je název věci nebo děje. Podstatné jméno odpovídá na otázku "Co (Čím) to (ona, on) je?" Například: "homo" - člověk, "ideo" - myšlenka, "nomo" - jméno a "domo" - dům. »
Množné číslo značí, že se jedná o více než jednu věc. Například: "homoj" - lidé, "ideoj" - myšlenky, "belaj" - hezcí, "bonaj" - dobří, "tiuj" - ti. »
Přídavné jméno blíže popisuje podstatné jméno. Přídavné jméno odpovídá na otázku "Jaké to (Jaká ona, Jaký on apod.) je?" Například: "bela" (hezký, -á, -é); "bona" (dobrý); "longa" dlouhý) a "granda" (velký). »
Sloveso je slovo, které představuje čin či stav. Slovesa odpovídají na otázky "Co dělat?", "Co se děje?", "Co ty (on, ona apod.) děláš (dělá)?" Například: "kanti" - zpívat, "stari" - stát a "esti" - být. »
Příslovce blíže určuje sloveso, přídavné jméno, jiné příslovce nebo celou větu. Z příslovcí například: "bele" (hezky, pěkně); "longe" (dlouze, dlouho) a "hieraŭ" (včera). »
Předložka je slůvko, které ukazuje postavení následujícího slova ve větě. Například: "sur" - na, "en" - v, do a "sub" - pod. »
Zájmena jsou slova: mi (já), vi (Ty, Vy, vy), ŝi (ona), li (on), ĝi (ono), ni (my), ili (oni, ony), oni (neurč. zájmeno), si (zájm. pro 3. osobu j. č.). »
Přadpony a přípony jsou užívány pro tvorbu složených slov. Tyto prvky za slovem se nazývají přípony a ty před slovním kmenem předpony. »
Podmět je hlavním slovem ve větě, které je gramaticky nezávislé na ostatních částech věty. Nejčastěji (ale ne vždy) podmět je to, co vykonává činnost ve větě. Například ve větě "Mi amas vin." (Miluji Tě.) je "mi" podmětem. »
Předmět je to, co přímo souvisí se slovesem. Například ve větě "Mi amas vin." (Miluji Tě.) je "vin" předmět. »